Horory táhnou, 3D táhne. 3D horor bude táhnout dvojnásobně. Alespoň tak nejspíš fungovala matematika u tvůrců Krvavého Valentýnu. Film v médiích prakticky nikoho nezajímal, upoutávky se řadily k průměru, hereckou hvězdu bychom v obsazení hledali marně a Patrick Lussier rozhodně není režisér, jehož filmy by byly vyhlíženy rok dopředu. Od začátku to zkrátka vypadalo jako průměr se třetím rozměrem a tvůrci s největší pravděpodobností ani nic ambicióznějšího natočit nechtěli. Přesto výdělky mnoho lidí překvapily a potvrdily, že třetí prostor může mít na úspěch nebo neúspěch poměrně zásadní vliv. Nabízí ale Krvavý Valentýn ještě něco navíc?
Proč s tím čekat na konec. Nenabízí navíc vůbec nic. Jde zkrátka o další předělávku starého slasheru, která se objeví v kinech, rychle se pokusí vydělat si sama na sebe a za měsíc po ní nikdo neštěkne. Vedle remaku slavnějšího Pátku třináctého má však Krvavý Valentýn problém s tím, že Patrick Lussier možná dokáže udržet v ruce kameru, ale vizuálně na Marcuse Nispela nestačí. Ačkoliv fandové Jasona Voorheese z kina neodchází s nadšením, horory z produkce Michaela Baye byly a nejspíš v budoucnu i budou alespoň zárukou zajímavé vizuální podívané. Ta bohužel u Krvavého Valentýnu chybí a díky její absenci jsou vidět bohužel i další chyby.
A není jich málo. Ani by tolik nevadilo, že příběh nabízí tu nejohranější hororovou zápletku a od konkurence se liší jen tím, že se odehrává v hornickém městečku, které je o poznání méně zajímavé než Crystal Lake, Haddonfield nebo prakticky všechny ostatní hororové lokace. Zkrátka americká díra, v níž jsou doly, z nichž vylezl vrah stejně nezajímavý jako ono prostředí. Vrah jako takový už je ale o poznání větší problém. Horník s plynovou maskou a ostrým krumpáčem postrádá charisma hororových ikon a jeho funění vám příliš strachu nenažene. Prostě je to horník a ten je v hornickém městečku efektní asi jako naštvaný traktorista ze slasheru odehrávajícím se v zemědělské oblasti.
Bát se prostě nebudete, Patrick Lussier neumí dávkovat atmosféru a zmůže se jen na pár lekaček, které jsou bez větších problémů odhadnutelné dopředu. Na strach nebo mrazení v zádech však nedojde nikdy. Jediné výraznější emoce můžete čekat u závěrečné patnáctiminutovky a pointy natolik pitomé, až je zábavná. Nehledě na to, že za zajímavou a originální by byla považována možná před čtyřiceti lety. Na druhou stranu není úplně fér peskovat tvůrce Krvavého Valentýnu za absenci napětí. Evidentně totiž mělo jít o horor, v němž prim bude hrát brutalita podpořená třetím prostorem.
A té brutality si užijete dosyta. Vrah, jenž používá krumpáč, musí sice svou kreativitu držet poměrně na uzdě, avšak pár efektních triků jde s tímhle nástrojem také udělat. Propichování hlavy skrze oči, souboj s trpaslicí nebo mé oblíbené vyrvání čelisti rozhodně rozzáří oči po krvi lačnícího diváka, většinou se však vrah spokojí s prostým sekáním a propichováním. Krve tu z každého teče požehnaně a Lussier se evidentně bavil, protože Krvavý Valentýn je chvílemi až comicsově a směšně brutální, ale člověka to tak nějak za chvilku omrzí a jak už bylo řečeno, těch pár zábavných scén zůstává do značné míry ve stínu vrahovy neinvenčnosti.
